Jak jsme slaňovali most

My kluci, co jsme kámoši, míváme různé nápady, někdy na pokraji vlastní destrukce. Například ta věc s mostem, kterou vymyslel Felix.

Viděl u bráchy na videu nějaký akční film, kde se hlavní hrdina spustil na laně ze starého kamenného mostu přímo do doupěte zločinců a zachránil sličnou skorohlavní hrdinku. Felix tvrdil, že slaňování mostu nic není a že bychom si to měli všichni vyzkoušet. Lišák namítl, že jediný most, který u nás v Tlučné máme, je ten železniční a z toho se dá při troše odvahy rovnou skočit, protože není nijak vysoký a že pod ním nemá hnízdo banda zločinců, ale teče tam Vejprničák, což je fakt dost nechutná věc s trochou vody a velkým množstvím... nevody. Lišák tedy použil jiné slovo, abych byl upřímný.

"Protože jste paka, který nevytáhnou paty z rodné vsi, rád vás poučím", machroval Felix, ale Štamby mu nedal ránu, což nás zaskočilo a měli jsme o Štambyho strach, jestli mu třeba není nedobře od žaludku. Štamby připustil, že trochu nedobře od žaludku mu je, protože mu maminka k snídani udělala lívance a on je snědl všechny.

"Vaše lívance mě nezajímají," pokračoval tedy Felix, ale bylo vidět, že je taky nesvůj, že se nepereme, "já totiž náhodou o jednom takovým mostě vím a není odtud ani moc daleko. Na tom bychom si to mohli natrénovat."

A protože jsme všichni čtyři dobrodružné povahy, v pátek po škole jsme vzali z garáže Lišákova tatínka dlouhé lano a pár karabin a šli si to skutečně natrénovat.

Nevím, jestli někdo z vás už v životě slaňoval most, ale za sebe můžu říct, že to není žádná sranda. Most byl skutečně vysoký a to dokonce tak, že některým z nás trochu vadila ta hloubka pod ním. Felix ale vypadal, že mosty slaňuje každý den před spaním a pak v noci ještě jednou, takže nám vysvětlil, že je to úplně jednoduchá záležitost. Že stačí nahoře přes zábradlí protáhnout to lano, jeden konec budou vždycky tři z nás dole držet a čtvrtý se na něm pěkně slaní. Moc se nám to nepozdávalo, ale aby abychom nevypadali jako srabi, řekli jsme, že jasně a šli na věc.

Jako první se pokusil slanit Štamby, protože on se z nás čtyř bojí nejmíň a taky má největší ránu, tak mu nikdo moc neodporujeme. My tři jsme pevně chytli lano pod mostem, Štamby si uvázal kolem pasu dračí smyčku a když se asi tisíckrát ujistil, že to lano dole fakt, ale opravdu fakt pevně držíme, opatrně se pustil zábradlí. A ono to šlo. Sice byla fuška ho udržet, ale pomalu jsme ho začali spouštět dolů a Štamby hýkal nadšením.

Ale my dobře víme, že když se nám něco dobře daří, objeví se buď soudružka učitelka Bittenglová, nebo něco pokazí Felix. Soudružka učitelka Bittenglová se neobjevila, objevila se vosa a sedla si Felixovi na nos. Ten se po ní samozřejmě ohnal, čímž pustil lano a už to jelo. Štamby, který je z nás největší začal prudce klesat dolů, zatímco já a Lišák jsme ekvivalentně tomu začali stoupat nahoru. Když jsme se se Štambym potkali, byla to strašná rána. Naštěstí se ale ani jeden z nás lana nepustil. Ale taky jsme se vzájemně nechytli, takže Štamby dál klesal a my dva jsme dál stoupali. Když jsme dostoupali až nahoru, dali jsme si oba s Lišákem další strašnou ránu o zábradlí. Nic to ale nebylo proti tomu, jakou šlehu si dal dole Štamby. Ale taky byl statečný a nepustil. Lišák bohužel ano, v panice se chytl zábradlí nahoře na mostě a já se najednou na laně kýval nad propastí sám. Držel jsem se fakt křečovitě, protože jediné, co mi bránilo spadnout, byl Štamby, který se právě sbíral ze země. Mezitím ale Felix, když viděl, co způsobil, vyběhl nahoru na most, asi že se bál, co mu Štamby provede, praštil Lišáka s výkřikem "Nemůžeš je v tom nechat" přes prsty a lišák se pustil zábradlí a spadnul na mě. Takže jsme se tam zoufale houpali už dva. Felix, asi v záchvatu výčitek svědomí za námi skočil taky, čímž došli k převážení Štambyho, který začal zase rychle stoupat, zatímco my tři, zoufale se snažící nepustit lana a jeden druhého, jsme začali rychle klesat. Nemusím asi říkat, že když jsme se potkali uprostřed, byla to další strašná rána.

"Jestli tohle přežiju Felixi, tak jsi mrtvej muž," ucedil Štamby a zmizel nám nahoře, zatímco my se blížil k zemi.

Dole jsme si jí samozřejmě všichni tři zase flákli o zem, zatímco Štamby dostal nahoře ránu o zábradlí. Felix bolestí pustil lano a situace se opakovala: Štamby dolů, já a Lišák nahoru, uprostřed pecka do hlav. Nahoře jsme se už naštěstí zábradlí chytli oba, já i Lišák a Štamby se rychle rozvázal.

Byli jsme všichni hodně potlučení, ale nejhůř z nás dopadl Felix. Dohnali jsme ho sice až skoro u něj před barákem, ale nakládačku, jakou dostal, svět jaktěživ neviděl. To lano taky ne, zapomněli jsme ho samozřejmě na mostě.